Bavorové ze Strakonic




Lokalita:
Jižní Čechy,Slezské Opavsko
 
Nejvýznamnější člen rodu :
Bavor II. ze Strakonic,
nejvyšší maršálek království českého,
zeť krále železného a zlatého
Přemysla Otakara II.
českého krále a rakouského vévody.
 
Doba výskytu v Čechách :
hlavní větev 1167 - 1398,
pobočné větve do roku 1808



Erb Bavorů ze Strakonic
Erbem pánů Bavorů ze Strakonic, jak je podle pečeti z poloviny 13. století vidno, byla již tehdy střela. Podle pozdějších vyobrazení byl vždy štít zlatý a střela modrá s červeným střelištěm a klenotem byla dvě složená orlí křídla ve zlaté barvě.




Jedním z nejpřednějších rodů v Čechách 13. století, který byl spřízněn s domácí dynastií Přemyslovců, byl rod Bavorů ze Strakonic a Bavorova. Král český, Přemysl Otakar II., dal svou levobočnou dceru Anežku nejvyššímu maršálkovi českého království Bavoru II. ze Strakonic. Historie jeho rodu sahá až do 12. století. Byl to rod mocný, ale bohužel s krátkou historií. Sídlem Bavorů ze Strakonic byl hrad Strakonice postavený při soutoku řeky Voliňky s Otavou ve výši 398 metrů nad mořem.Tento hrad založil ve 2. polovině 12. století Bavor ze Strakonic, zemský kmet, který zemřel roku 1167.


Jeho syn Dlugomil ze Strakonic se v kronikách připomíná jako královský číšník a český maršálek.


Bavor I., syn Dlugomila, byl komorníkem olomouckého biskupa a poprvé se objevuje v pramenech v roce 1235. Účastnil se 3 křížových výprav a po návratu daroval část svého sídla řádu Johanitů, pozdějším Maltézským rytířům. Tito Johanité si zřídili klášter u starého paláce / takzvaná komeda /. V čele kláštera byl řádový komtur - Veliký převor, který byl podřízen Bavorům jako vrchnosti. Bavor I. ze Strakonic byl purkrabím na hradě Zvíkově, královským číšníkem a nejvyšším komorníkem království českého, správcem Prácheňského kraje a dále byl kanovníkem práva olomouckého na Strakonicích. Pro svůj pobyt na hradě si ponechal starý palác. Za jeho života byly Horažďovice povýšeny na město. Daroval litomyšlskému klášteru například Ivanovice. Zemřel ve vysokém věku v roce 1260.


Jeho syn Bavor II. Veliký byl zemským maršálkem, což byl nejvyšší úřad v zemi. Mezi jeho majetek patřil Pořešín, Blatná a Horažďovice. Za ženu měl Anežku, levobočnou dceru krále Přemysla Otakara II. Její matkou byla Anežka z Kuenringu, zvaná Palcéřík pro svůj, na tehdejší dobu nezvyklý, účes. Patřila k vysoké rakouské šlechtě, pánům z Kuenringu, kteří v době, kdy byl Přemysl Otakar II. rakouským vévodou, vlastnili v Čechách majetek. Byli věrní králi Přemyslu Otakarovi II. Zvláště Jindřich z Kuenringu, jehož pravděpodobně Anežka byla sestrou. Bavor II. dal postavit nový palác a starý daroval křižovníkům. Sám byl zvíkovským purkrabím a jako králův oblíbenec, držel mezi četnými statky ve Slezském Opavsku i hrad Bouzov. Měl 3 syny. Nejstaršího Bavora III., Mikuláše a Viléma.


Bavor III. ze Strakonic, jako otcův nástupce v držení strakonického panství, spravoval majetek až do roku 1313, kdy ho rozdělil tak, že si ponechal Bavorov. Bratrovi Vilémovi odevzdal Strakonice a Mikuláši Blatnou. Byl zvíkovským purkrabím, jinak neměl jiný důležitý zemský úřad, přestože patřil k nejpřednějším šlechticům své doby v království. Bavor měl něco jako národnostní smýšlení. Patřil mezi skupinu šlechticů okolo Viléma Zajíce z Valdeka, kteří neuznávali dosazení Rudolfa Habsburského na český trůn jeho otcem Albrechtem. Podporoval přemyslovskou politiku a později i volbu Jindřicha Korutanského proti Rudolfu Habsburskému za českého krále. Ten později zemřel na úplavici při obléhání hradu Horažďovice. V roce 1307 přitáhl král Rudolf s vojskem před Horažďovice, aby je oblehl a donutil Bavora k poslušnosti. Bavoru III. byla jeho smrt při obléhání zatajena a v šeru polního stanu se vzdal tehdy již mrtvému panovníkovi. Tak byl podvedený Bavor donucen vzdát se pevného hradu Zvíkova, který byl v té době v jeho držení. V roce 1301 se účastní jednání o kandidatuře Václava III. na uherský trůn. V roce 1306 se stává Velkopřevorem Řádu svatého Jana. V roce 1334 založil na řece Blanici město Bavorov, které se později stalo jeho sídlem. Tento pán založil také na počátku 14. století hrad Pořešín. Kolem roku 1315 vyměnil Bavor Pořešín se svými příbuznými Vernerem, Rackem a Přibíkem z Vítějovic za jejich hrad Vítějovice, které připojil k bavorovskému panství. Zmínění bratři se stali předky pánů z Pořešína. Jejich potomci bratři Markvart, Přibík a Ješek vlastnili 11 vesnic. Markvartovým stejnojmenným vnukem pořešínská větev vymírá před rokem 1423. Bavor měl za ženu Markétu z Rožmberka a zemřel v roce 1317. Vlastnil mimo jiné Horažďovice, Pořešín,Vítějovice a Prácheň, jenž dostal od krále Jana Lucemburského jako polorozpadlý hrad a Bavor III. zde vystavěl nový. V držení Bavorů byl, až na vyjímku v letech 1389-94, až do roku 1404, kdy se jeho majitelem stává Zdeněk z Rožmitálu.


Bavorův bratr Vilém se stává od roku 1307 správcem strakonického statku, kde vystřídal svého bratra Bavora, který se stěhuje na Bavorov.Vilém byl zemským soudcem, za ženu měl Markétu ze Šternberka, která jako vdova žila okolo roku 1372 na tvrzi Radomyšl. Vilém vlastnil kromě Strakonic také Bavorov a Horažďovice. Umírá v roce 1359.


Třetí bratr Mikuláš, sezením na Blatné, byl převorem Maltézského řádu na Strakonicích. Zemřel v roce 1318. Bavor,Vilém a Mikuláš měli sestru Markétu, která měla za muže Hynka Hlaváče z Pardubic. Nástupcem Bavora III. byl jeho synovec Bavor IV.


Bavor IV., přezdívaný Bašek, byl synem Mikuláše a nástupcem svých strýců Bavora III. a Viléma. Jako člen chudší části rodu nemohl přispívat do pokladnice řádu tolik, jako jeho strýc, měl proto s řádem spory a rozepře. V roce 1373 vyšetřuje jejich spor arcibiskupská konzistoř. Rytíři si stěžovali, že jim pan Bavor ukládá příliš velké dávky a ten zase poukazoval na to, že jejich chování je zpustlé a nevázané. Snad proto ho nazývali bezbožným pánem. Vlastnil Strakonice, Práchni a Bezděkov. Bavor IV. byl posledním příslušníkem rodu, který ještě držel hrad Strakonice. Poslední zmínka o něm je z roku 1381. Po jeho smrti byl poručníkem jeho dětí v letech 1380-1394 Zdeněk z Rožmitálu.


Břeněk a Jan, jak se synové Bavora IV. jmenovali, po dosáhnutí dospělosti špatně hospodaří a roku 1402 prodávají své podíly křižovníkům. Jan žije nějakou dobu na Moravě, ale brzy odchází do ciziny jako potulný rytíř, kde beze stopy mizí jako poslední člen rodu.


Vilém, v roce 1318 na velkopřevorovu žádost potvrzuje privilegia komendy ve kterých stojí, že klášter svatého Vojtěcha stojí ve střední části hradu, pozemky začínají u brány stojící při řádové kuchyni a sahají až k věžové bráně vedoucí přes most do menšího města a klášteru že patří i věžová brána a kostel. Roku 1351 prodává synům Petra z Rožmberka - Petrovi, Janovi a Oldřichovi - zbytek panství Bavorů ze Strakonic.Ti se svolením krále Karla IV. postavili na vrchu Malošíně hrad Helfenburk. V roce 1327 prodává Vilém Bavor kromě dalších pozemků i ves Kuřivody s nalezišti zlata a v roce 1344 i rýžoviště zlata u Horažďovic.Vilém Bavor umírá v roce 1359 a strakonické panství dostává Bavor IV. z vedlejší větve Bavorů.


Břeněk ze Strakonic zemřel jako poslední z rodu po roce 1404. Majetek Bavorů přechází po vymření hlavní větve na pány z Rožmitálu, kteří byli potomci těchto Bavorů po přeslici. Tito dokonce přejali i erb Bavorů.





Vedlejší větve Bavorů ze Strakonic
Rod Bavorovů ze Strakonic žil do roku 1252 v samém sousedství městečka Nečtic,odkud pocházejí Benedové z Nečtin téhož erbu, ale ve vladyckém stavu. Tito měli nanejvýše ve vlastnictví tři vesnice. Jestli však byli příbuznými s pány Bavory, se neví, ale je to možné. Byli nazýváni erbovními strýci. Benedové jsou původně vladycký rod, později povýšený do panského stavu. Pocházejí původně z Nečtin, vsi nedaleko Manětína. Jako první je uváděn už koncem 12. století Předota z Nečtin, dalším z členů rodu je Beneda z Nečtin, který vlastnil v polovině 15.století Břežany a Křivosoudov. Ty dostal za věrné služby od císaře Zikmunda v roce 1436. Potomci přebírají po tomto Benedovi i příjmení a začínají se psát Benedové z Nečtin. Jeho vnuk Petr byl od roku 1518 zemským hejtmanem a měl 6 synů, kteří drželi v 16. století řadu statků v okolí Prahy a na Chrudimsku. Do řady vysoké šlechty se svým postavením ani bohatstvím nikdy neprosadili, a tak poslední svobodný pán Antonín Beneda z Nečtin umírá v roce 1808 v Praze jako penzionovaný nadporučík. Benedové byli tradičně katolická rodina, a tak po porážce na Bílé hoře neutrpěla prakticky žádnou újmu. Do bojů na straně stavů se zapojil jediný - Jindřich Beneda. Ten proto musel emigrovat.


V historii hradu Buben se uvádí páni z Nečtin a z Jeřeně. Tento český vladycký rod pocházející z Nečtin u Manětína, kde se jeho předkové uvádějí již od 13. století. V roce 1436 si jistý Beneda vysloužil od císaře Zikmunda za věrné služby Křivosoudov a Břežany. Jeho příslušníci si vybudovaly hrad Buben poté, co jim Karel IV. v roce 1333 odňal hrad Nečtiny. Jistý Burián Bohatý z Nečtin vlastní v 15. století tachovský hrad. Heřman z Jeřeně a Nečtin je roku 1379 jmenovaný jako majitel několika okolních vesnic, které patřili k hradu. Heřmana žijícího ještě v roce 1415 vystřídal Evan z Nečtin, který v husitském období patřil k horlivým katolíkům a zúčastnil se bojů proti husitům na plzeňsku. Evan měl za manželku Jitku z Hrádku, dceru Martina Lopaty z Hrádku. Zemřel, či zahynul roku 1431, a protože po sobě zanechal pouze vdovu Jitku z Hrádku a dceru Jitku, ujali se správy Bubna podle smlouvy z roku 1415 příbuzní Vilém z Nečtin a Jan z Roupova. Evanova dcera Jitka však rovněž uplatnila své nároky na hrad Buben spolu s Janem a Mikulášem z Gutštejna, kteří získali právo na hrad koupí podílu od výše jmenovaného Jana z Roupova. Vznikl tím komplikovaný spor, který měl být vyřešen sňatkem mezi Jitkou a Janem z Gutštejna. Jitka se však provdala za Přecha z Kunratic a v roce 1448 prodala své právo na hrad se sedmi vesnicemi Plešnice, Kníje, Jezná, Hracholusky, Vejprnice, Vochov, dnes zmizelý Sedlec a mlýn pod Bubnem své matce. Jan a Mikuláš z Gutštejna však obývali hrad až do roku 1456, kdy byl nakonec spor rozhodnut ve prospěch Jitky. Ta před rokem 1465 uzavřela druhý sňatek s Oldřichem z Janovic, jenž se stal novým majitelem Bubna.
Daniel Beneda z Nečtin kolem roku 1574 získal část majetku statku a tvrzi Přemyšlení u Prahy. Dosáhl rozdělení dosud společného majetku, přičemž jemu připadla celá tvrz s příkopem a dvorem. Jeho syn Daniel prodal v roce 1612 přemyšlenské dědictví Alžbětě Benedové z Přestavlk.
Jistý Jindřich Beneda z Nečtin byl pážetem u rožmberských pánů v 90. letech 16. století a účastnil se i mnohých válečných operací proti Turkům. Byl synem Jiříka Benedy z Nečtin a na Chřenici.
Další člen rodu Jan Beneda z Nečtin měl v zástavě od krále Zikmunda od roku 1436 ves a tvrz Dolní Břežany. Jeho syn poté toto od Zbraslavského kláštera kupuje. Václav a Jan jsou také uvedeny v historii tvrze Libeň u Jílového, kdy v roce 1475 získal Libeň spolu s vesnicemi Okrouhlo a Záhořany. Václav Beneda z Nečtin ji připojil ke statku březaňskému. Tomuto rodu patřila Libeň témeř sto let. V roce 1527 oddělil Jan Beneda z Nečtin statek Libeň od Dolních Břežan, tyto prodal a sídlo přenesl do Libně a patrně v té době si zde postavil i tvrz, která se uvádí v pramenech roku 1544. Jan sídlil také v roce 1470 na říčanském hradě. Žofie z Nečtin je uvedena v roce 1585 jako manželka pana Šebestiána Leskovce, jež odkázala Řečici u Pelhřimova příbuznému Kryštofu st. z Leskovce.
Jiný, snad příbuzný,Vilém z Nečtin drží dvůr Mašťov u Kadaně. Král Zikmund Lucemburský v roce 1422 zapisuje plat Vilémovi z Nečtin a na Žluticích na klášteře, který byl poté vypleněn a bez peněz a tak se kladrubští s Vilémem dohodli, že mu za úhradu jeho pohledávek postoupí část toušovského panství včetně komberského statku a hradu. Vilém ještě za svého života postoupil majetek kolem Komberka Buriánu z Gutštejna. Vilém zemřel před rokem 1547.
Jiný příbuzný, Beneš Beneda z Nečtin koupil vilémovský statek u Chotěboře v roce 1557. Ten vystavěl roku 1578 ve vsi Klášter jednopatrovou tvrz. Tehdy k vilémovskému statku náleželo městečko Vilémov a 9 vsí. Tvrz samotná byla postavena na místě bývalého kláštera, jehož základy využil ke stavbě. Po smrti Beneše /1595/, zdědil Vilémov jeho syn Adam a záhy potom Adamův strýc Jan, který statek s tvrzí v roce 1604 prodává.
V roce 1557 kupuje Albrecht Beneda z Nečtin ves s dvorem Spytice a jeho syn Jan dává kolem roku 1590 při spytickém dvoře vystavět tvrz, kterou kolem roku 1603 spolu se statkem prodává. V roce 1635 Albrecht kupuje se svou ženou Annou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic, tvrz, dvůr a ves Pole. Ti byli i majiteli nedalekého statku Záboří, který koupili v roce 1633 a jeho vnuk Mikuláš Víta ze Rzavého toto opět prodává.V roce 1635 kupuje Albrecht se svou ženou Marií, rozenou z Mitrovic, polovinu statku Kadov. Po pobělohorských konfiskacích kupuje Albrecht v roce 1622 zámek Brloh se statkem.
Petr Beneda z Nečtin, od roku 1518 zemský správce, měl 6 synů, kteří drželi v 16. století řadu statků v okolí Prahy a na Chrudimsku. Václav Beneda z Nečtin drží v roce 1555 tvrz Maršovice se statkem. Až na Jindřicha, který odešel do emigrace, přečkali všichni členové katolického rodu bez následků pobělohorské exekuce. Přesto tento rod nějak významně nazasahuje do dějin země. Někteří jeho členové slouží v císařské armádě a sámotný rod vymírá v roce 1808.


Pravděpodobnou pobočnou větví Bavorů ze Strakonic byli také vladykové z Vítějovic. Zmínka o nich je ve zprávách o hradu Vítějovice, kde se v roce 1298 připomíná Bruno z Vítějovic. V roce 1312 se připomínají bratři Přibík, Racek a Vernéř, z nichž poslední se zavázal, že bude pečovat o bezpečnost na cestě, která vedla z Písku na Prachatice a dále do Pasova. Zmínění bratři působili ve službách vyšehradské kapituly jako lokátoři v okolí Prachatic.V roce 1317 se dohodli s Bavorem ze Strakonic o výměně Vítějovic za Bavorův hrad Pořešín a tak se poté začali nazývat pány z Pořešína. Tento rod se připomíná v letech 1315 - 1423 na hradě Pořešín u Kaplic. Vítějovice byly připojeny k bavorovskému panství a hradu Helfenburku a jako opuštěný hrad časem zpustl. V roce 1358 se poprvé připomíná ves Desky, kde poté stála i tvrz, jejímž majitelem byl jistý Přibík z Desk, pocházející z mladší větve pánů z Pořešína. Přibík z Pořešína se v roce 1312 připomíná jako purkrabí na hradě Pořešín. Jako majitel vsi Omlenička. Zde byl později postaven zámek. Toto prodává Ješkovi z Oděrad v roce 1362. Na to, že páni z Pořešína byli vladyckým rodem, nastal jejich velký rozvoj, zvláště za jejich nástupců bratrů Markvarta, Přibíka a Ješka z Pořešína. V té době totiž patřilo k panství 11 vesnic. Markvart z Pořešína byl od roku 1381 hofmistr královny Žofie a uvádí se též v rožmberských službách, poté vystupuje v roce 1405 jako smírčí soudce ve sporech pánů z Krajku. Markvartovým vnukem Markvartem pořešínská větev vymírá v průběhu 15. století. Pořešín připadl po roce 1423 králi Zikmundovi snad prý jako odúmrť a poté ji získává Oldřich z Rožmberka, který dal hrad rozbořit, aby se nestal opěrným bodem husitů. V roce 1421 se nachází v análech zámku Roztoky u Prahy jistý staroměstský písař Jan z Pořešína, ale o něm mi není známo, zda patří k rodině výše jmenovaných pánů z Pořešína. Jaroslav z Pořešína, jenž nese jméno pánů z Pořešína, byl doktorem práv a kanovníkem pražským v letech 1388-1404. V roce 1593 Jan Louta Beneda, někdy zvaný též Benýdek z Pořešína, který byl purkrabím a hejtmanem nejméně v letech 1593 - 1600 na Českém Krumlově, se žení dle pramenů za dceru Gregora ševce


Další asi pobočnou větví Bavorů ze Strakonic, byli vladykové z Chlumu. Chlum byl vlastně prvním sídlem pánů Bavorů, po němž se psal jako první v roce 1279 Beneš z Chlumu a po něm jeho nástupci Jindřich a Smil, což bylo v roce 1315. Potomci těchto pánů se později rozdělili na vladyky z Křemže a z Chlumu. Tento rod byl poprvé doložený v roce 1279 na Chlumu u Českého Krumlova, kde se uvádí Beneš, člen zchudlé větve rodu pánů ze Strakonic. V 15. století se stali jedinými držiteli rodového majetku vladykové z Chlumu, kteří sídlí do poloviny 16. století na tvrzi Dubná u Českých Budějovic, odkud se psali jako Dubenští z Chlumu. V roce 1423 se připomíná Bohuslav z Chlumu, seděním na Řebříku, který drží také v letech 1410 - 1457 jako majitel tvrz Žďár v západních Čechách. Dále je v roce 1441 uveden jako majitel královické tvrze v Praze jistý Jan Chyba z Chlumu. Ale jestli patří k rozrodu vladyků z Chlumu nevím. V 16. století patřily ke chlumské tvrzi dvůr v Chlumu, městečko Křemže a vesnice Chlumeček, Závraty, Koroseky a Lhotka. Vdova po Jiříkovi z Chlumu, Markéta, rozená z Dlouhé Vsi, prodává v roce 1547 chlumský statek Janu Častolarovi z Dlouhé Vsi. Přibík, který zemřel v roce 1544, a Beneš z Chlumu, kupují v polovině 16. století zpět od synů Oldřicha z Rožmberka tvrz Chlumeček se vsí. Tato se uvádí jako příslušenství Křemže. Původně patřila vladykům z Křemže, ale v roce 1447 ji zabral jako svému nepříteli Smilu z Křemže Oldřich z Rožmberka. Jeho synové Jindřich a Jan ji potom prodávají jejich příbuzným Přibíkovi a Benešovi z Chlumu. Po Přibíkovi z Chlumu, který zemřel v roce 1544, prodává jeho žena Markéta, rozená Častolarová, statek Chlum a ves Chlumeček svým příbuzným. V roce 1365 se připomíná vladyka Přibík z Chlumu. Tomu patří tvrz Černý Dub se vsí. Je zde doložen ještě v roce 1411. Později byla majetkem Jana Smila z Křemže, který ji v roce 1427 prodává Oldřichu z Rožmberka. Přibík starší z Chlumu (1482-1495) drží tvrz Dubnou a po něm ji drží jeho synové Jan a Jindřich z Chlumu. (1497). V dějinách hradu Bohuslavice je znám ještě jeden pán z Chlumu, a to Jindřich Mirek z Chlumu, který v roce 1446 nabyl hrad Bohuslavice od Voka z Holštejna za 850 hřiven. K tomuto hradu patřili také vesnice Lovíšky, Březová, Nenkovice a Lhota.
Nejznámějším členem křemžských vladyků byl bezesporu Jan Smil z Křemže, který byl velkým přívržencem táborů. V roce 1420 jako přívrženec husitů přebírá po smrti Mikuláše z Husi hrad Hus do svého držení. O vsi Křemži je první zmínka již v roce 1351, kdy se uvádí tamní plebán Dětřich. Ve 40. letech 15. století podnikl výpravu do Rakous a při cestě zpět se střetl s posádkou hradu Velešín u Českých Budějovic. Jan Smil vedl svízelné spory s Oldřichem z Rožmberka, při nichž přišel o všechen majetek a nakonec i o svůj život. Byl vylákán v roce 1439 na Krumlov, uvězněn a nakonec popraven, aby záhy přišel jeho rod o všechen majetek. Jeho synové Přibík a Jiří sice přinutili v roce 1455 Rožmberka k zaplacení náhrady za křemžskou tvrz a okolní vesnice, ale za krátký čas zchudli a jejich rod záhy zcela zaniká.


Další větví Bavorů, kteří měli s nimi asi společného předka, byli páni z Újezda, o nichž je první zmínka v první polovině 14. století Tehdy postavili tito páni hrad Maškovec a první je uveden Buzek z Újezda, seděním na Maškovci.(1380-87). Ten se připomíná též v roce 1402 se svým synem Rackem a v roce 1425 se připomíná též jejich příbuzný Jan z Drahonic, jinak z Maškovce. Racek se dal za husitských válek na stranu táborů a později přešel do rožmberských služeb. V letech 1406-7 je znám Vilém z Újezda, seděním na Kozí a jeho synové Ctibor /1408-37/ a Jan /1408-1457/. Jeden z nich dokonce hostil i mistra Jana Husa. Na tvrzi Lnářský Málkov má část majetku v roce 1672 jistý Jan Burián z Újezda. Jiný pan Půta z Újezda, byl však z Újezda u Černé hory u Blanska, asi k tomuto rodu nepatří a připomíná se v roce 1334. Tvrz Újezd u Vodňan je připomínaná v souvislosti s Vilémem z Újezda v roce 1360. Vilém byl od roku 1387 purkrabím v Poděhúsích. Ten měl asi Poděhúsi v zástavě a to v letech 1387 - 1407. V roce 1389 se zachovala zpráva o úmrtí Mikeše a Přibíka z Újezda. V roce 1402 je uveden Buzek z Maškovce a jeho syn Racek. Ten byl za husitských válek na straně táborů a později vešel do služeb k Rožmberkům. V roce 1382 koupil statek s tvrzí Újezd svatého kříže Oldřich z Újezda, řečený Kuchmistr.
Jiní páni z Újezda se vyskytují ve 13. století, ale ti zřejmě nebyli s Bavory ze Strakonic a pány z Újezda příbuzní. Byli to například páni Jindřich, Prokeš, Protivec a Heřman z Újezda. V roce 1425 se také připomíná jejich příbuzný Jan z Drahonic, seděním na Maškovci. Král Václav II. daruje v roce 1413 jako odúmrť Rackovi z Drahonic, snad jejich příbuznému, tvrz Dvory u Protivína jako manství k hradu Vyšehradu v Praze. Jiný pán z Drahonic, Jaroš, byl ve službách husitských měst Písku a Vodňan a vedl boje s velkopřevorem johanických rytířů Václavem z Michalovic. Mír mezi nimi byl dojednán až v roce 1444 na zemském sněmu. Jaroš je zmíněn též v análech tvrze Radomilice, kdy vlastní v roce 1389 část této tvrze a po něm toto drží jeho potomek Václav Adam z Drahoňovic. Jaroš z Drahoňovic, jako majitel tvrze Božejovice, bojuje proti Václavu z Michalovic a když s Oldřichem z Rožmberka měli stanouti před jeho tvrzí, Jaroš ještě před příchodem nepřátel tuto tvrz zpevněnou hliněnými ploty zapálil a uchýlil se do Vodňan, které mu poskytly ochranu. Strakoničtí tvrz pobořili, přičemž tu nalezli penězokazeckou dílnu. Tvrz byla obnovena, ale v roce 1450 byla opět dobyta.
Jiný pan z Drahonic, Jan Odranec drží v roce 1416 tvrz Domanice. Samotná ves Drahonice, po které se tito vladykové psali, drží od roku 1374 bratři Jaroš a Racek z Drahonic, kteří zde postavili tvrz. Z dalších majitelů je zde znám Jaroš z Drahonic,/ 1434/ který byl nejprve ve službách Oldřicha z Rožmberka a poté přešel k táborům. Na tvrzi Božešice u Jílového sídlil od roku 1550 jistý Tomáš Hatlák z Újezda, jehož synové Arnošt a Ratislav postoupili roku 1578 své dědictví za 150 kop dluhů českých grošů, t.j. pustou ves Božešice s příkopem a dvorem a dalším příslušenstvím Jindřichu st. Byšickému z Byšic. Další pán z Újezda byl Jíra Mizera z Újezda, který v roce 1424 byl majitelem tvrze Kuří. Jestli tito byli příbuzní, nevím. V roce 1712 dědí otínský zámek Přibík Vilém z Újezda. Členka rodu Barbora z Újezda, která byla druhou ženou pana Miklase ze Zástřizl na Pravicích, měla věno od roku 1466 na tvrzi a statku Pravice. V roce 1490 je Oldřich Šatava z Újezda prvním historicky doloženým majitelem Chocenického Újezda.V roce 1516 drží tvrz Újezd jistý pan Jan Jeníšek z Újezda. V roce 1623 kupuje Vilenice u Berouna jistý Přibík Jeníšek z Újezda. V témže roce kupuje také zámek Tochovice, zároveň byl také majitelem Březnice a když vymřel jeho rod bez mužských potomků, zdědil tochovický statek pan Vilém Albrecht Krakovský. V roce 1528 je uváděn v análech tvrze Netvořice Petr z Újezda, který tento rok tuto tvrz získal. V roce 1584 kupuje ves Štěchovice jistý Petr Boubínský z Újezda a vystavěl si tam tvrz. Ve své závěti z roku 1598 tvrz se vsí a dvorem odkázal synům svého bratra Dětřicha. Jiný rod pánů z Újezda byl rod ze severních Čech, ale ti byly předky pánů z Lobkovic. Jejich zakladatelem byl Mikuláš a jeho syn Václav z Újezda, zvaný Chudý. Jistý Pavel z Újezda, řečený Boubínský, o kterém je zmínka na svatbě pana Petra Voka s Kateřinou z Ludanic, jenž když už nebyl ve službách pana Petra Voka, seděl na hradě Střela. Byl štolmistrem u pana Petra Voka z Rožmberka v letech 1558 - 1594, kdy v tomto roce s ním podnikal i válečné výpravy. Žil ještě v době smrti pana Voka v roce 1612, protože se účastnil jeho pohřbu. Měl pravděpodobně bratra Adama Boubínského z Újezda, který je jmenován s Pavlem v roce 1582 v rožmberských análech. Další páni z Chlumu jako Heník, Jaroš a Mutina, Bojslav a Předslav, patřili zřejmě zase k rodu pánů Kaplířů ze Sulevic. Další pán Řehník z Újezda byl příbuzný s Hrzány z Harasova.