Budčeves, Běchary, Keteň, Kopidlno

Místa předků dědy Pekárka




Budčeves


      První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349.Historie: Obec Budčeves patří mezi obce ryze českého původu. Ve 14. století stála v obci také tvrz, která byla ve 14.-15. století osídlena. Název obce Budčeves pochází původně od původního majitele tvrze a statku Budka nebo Budče.

      K obci Budčeves patří i obec Nečas, která byla roku 1780 založena na suchém rybníku. Mezi obcemi Budčeves a Nečas byla až do první světové války pouze polní cesta. Škola zde byla založena roku 1819 a sloužila do roku 1977. Byl zde i rozsáhlý rybník, který byl na poli zvaném Pobočník.

1819 - Selská válka v Kopidlně ohledně vykonávací roboty selského lidu.
1820 - stavba silnice z Budčevse do Kopidlna. Kroniku v tomto období píše rychtář Kubín 1825.
1826-1832 - postavená silnice od Budčevse k Poděbradům
1833 - v kopidlenském okolí se rozmohla cholera, na kterou zemřelo mnoho lidí.
1849 - zrušena robota císařem Ferdinandem I..
1906 - založena Kampelička pro obce Budčeves, Nečas a Mlýnec.

      Kolem roku 1618 se zde narodil Václav Pekárek, který měl se svou ženou Kateřinou pravděpodobně 2 syny. Syn Jan se narodil 14.9.1639 a syn Jiří pravděpodobně někdy před rokem 1650. Psaní matrik bylo v té době poměrně chaotické a tak jsem jeho narození nenašel. Zda - li byl jeho otcem Václav, doloženo není. Je to pravděpodobné, že jeho otcem byl, protože v Budčevsi jiní Pekárkové nežili. Předci dědy Františka Pekárka v Budčevsi žijí do roku 1724, kdy si Jan Pekárek bere 28. května za ženu Annu, dceru Jana Mikoty. Stěhují se do nedalekých Běchar.

Běchary


      První písemná zmínka o obci pochází z roku 1290 ze zlomku nejstaršího urbáře pražského biskupství. Král Václav II. zde udělil v roce 1292 pražskému arcibiskupství privilegium zřídit v Běcharech dvůr.

      Původ nuzvu obce Běchary možná souvisí s povoláním běchar, což by měla být zkomolenina německého výrazu Becherer, neboli označení pro výrobce dřevěných nádob na pití nebo tzv. pohárníka.

      V roce 1889 v centru Běchar byl nalezen hromadný hrob přibližně 40 lidí a koní. V hrobě nalezené šperky pocházely z 9. století. Další zmínka o Běcharech a jeho kostelu je z roku 1312, kdy biskup Jan IV. z Dačic srovnal spor plebána Štěpána se zderazským klášterem o desátky z klášterní vsi Chotěšic. V dalších stoletích se Běchary dostávají do majetku členům drobné šlechty.

      Zajímavá osoba se v Běcharech objevuje kolem roku 1500, kdy se dostávají Běchary do vlastnictví Halamům z Běchar. Člen jejich rodu - Vaněk Halama z Běchar - se podílel na loupení a pálení vsi a dvorců se známým rytířem Jiříkem Kopidlanským, bratrem Jana Kopidlanského, popraveného Pražany 3. října 1506 za zabití v hádce Jana Cukra z Tamfeldu. Jiřík 18. července 1507 vyhlásil Pražanům za popravu bratra boj. Když v roce 1508 Vaněk Halama z Běchar najímal lidi na vypálení Hradce Králové, byl u Hradce zajat a předán Pražanům. V Praze byl 8. září souzen a 9. října 1508 byl na Pohořelci sťat. Běchary dědí syn popraveného Vaňka Halamy, Jan Halama z Běchar.

      Nejstarší zpráva o škole v Běcharech je ve starém kostelním kancionále ze 6. dubna 1720, kdy zemřel běcharský kantor Václav Peterka. Podle další zprávy nastoupil v roce 1789 kantor Vavřinec Hořejšek po zemřelém otci Janu Hořejškovi, který zde učil asi 30 let. V roce 1790 dostala obec povolení postavit školu. Než byla postavena v roce 1794 dřevěná škola, učil kantor ve vlastní chalupě. Chodily sem až do roku 1817 i děti z Budčevse. Tehdy si v Budčevsi založili vlastní školu. V roce 1879 byla postavena nová jednopatrová škola o dvou učebnách s bytem pro řídícího učitele a obecní úřadovnou. V roce 1882 byla škola rozšířena na dvoutřídní a byla založena žákovská knihovna. V roce 1894 byla škola rozšířena o 3. třídu.

Krátce po úmrtí běcharského kantora, po roce 1724 se stěhují do Běchar Jan Pekárek se ženou Annou, dcerou Jana Mikoty. Zde se jim narodil 1. června 1725 jediný syn Jan. Jejich potomci po další 2 generace žili do roku 1819 v Běcharech.

Keteň


      Keteň je malá vesnice, část obce Jičíněves v okrese Jičín. Nachází se asi 2,5 km na západ od Jičíněvsi. Název obce Keteň se vysvětluje odvozením od osobního jména Květen, což prý bylo jméno držitele, či zakladatele. První písemná zmínka o obci pochází z počátku 14. století, kdy místní drobný zeman Vok z Rotštejna vedl pře s mnohými zemany jičínska, turnovska a boleslavska.Ti mu způsobovali svými nájezdy mnohé škody a tak je Vok pohnal před soud. V půhonných knihách desk zemských je s datem roku 1318 uvedena v těchto sporech i ves Keteň. V 15. století byla ves rozdělena mezi několik vlastníků. V dalším století se Keteň scelovala a dostala se do majetku Trčků z Lípy.

V Keteni se objevují Pekárkovi kolem roku 1819, kdy se sem po svatbě stěhují sedlák z Běchar Josef Pekárek (* 1794) s manželkou Marií Mlejnkovou z nedalekého Česova. Mají zde 7 dětí a jejich potomci se rozrostli v Keteni a v Kopidlnu. Josefově dceři Františce se zde v Kopidlně v roce 1874 za svobodna narodil syn Josef Pekárek.
Kopidlno


      Kopidlno je město v okrese Jičín, v Královéhradeckém kraji, zhruba 13 km jihozápadně od Jičína. Název městečka Kopidlno, dostalo pravděpodobně jméno podle léčivě byliny „kopidlenu" rostoucí v okolních lesích v hojné míře. Další varianta by byl od slova kopjo dlinno znamená ve staroslověnštině kopí dlouhé. Další variantou může být také kopidlo, což je kůl na seno, tedy Kopidlno.

       Podle paměti byli prvními pány na Kopidlnu páni Kopidlanští. V místě kde nyní stojí zámek, stávala původně tvrz, kterou nechal vystavět kolem roku 1341 Boček Kopidlanský. Kopidlanští vyznávali učení Mistra Jana Husa a podpořili volbu Jiřího z Poděbrad za českého krále. V roce 1514 získalo Kopidlno od krále Vladislava II. statut města a v roce 1523 mu král Ludvík udělil městský znak. První písemné zmínky o škole pocházejí z roku 1361, a to o škole farní. V roce 1667 škola vyhořela a poté se učilo v chalupě. Následně byla škola opět vystavěna.

      Josef Pekárek zde žil asi krátce. Do Prahy - Bubenče se odstěhoval pravděpodobně po svatbě v Žebráku 22. května 1905 s Anastázií, dcerou Václava Bulana, čeledína v Točníku. V Bubenči se jim narodil 14.dubna 1906 syn František. Ten měl za manželku Boženu Dvořákovou z Čelákovic.






Zpět na 1.stránku

Zpět na úvodní stránku (kontakty)