Sojovice, Kostelní Hlavno, Zápy, Vráb a Královice

Místa předků babičky Niesnerové




Sojovice

       Jedna z prvních zmínek o Sojovicích je z poloviny 14. století. Sojovice byly pojmenovány snad podle jmen Sovoj či Vsevoj. O místu se pak mluvilo jako o osadě lidí (V)sovojových, o (V)sovojovicích. Postupně se původní tvar Sovojovice mohl zkrátit a ustálit se na Sojovice. Prvním známým vlastníkem Sojovic byl Bořek a Ivan, vladykové ze Swogiewitz, se synem Petrem. Další známý majitel je z roku 1392 - Wlachen de Sowogiewicz a z roku 1406 známe jméno Johan de Sowgiowicz. Koncem 15. století se členové vladyckého rodu ze Sojovic začali psát s příjmením Stránovští. Tato tvrz však v 16. století zanikla a dodnes se z ní nic nedochovalo. Zřejmě nejznámějším příslušníkem tohoto vladyckého rodu byl Jaroš Stránovský ze Sovojovic a z Nového Stranova, což byl úředník z dob krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1505 se připomíná Jan ze Sovojovic a v roce 1526 Václav Amcha z Borovnice a na Sovojovicích. Za Krajířů z Krajku, majitelů sousedního panství Brandýs, byly připojeny Sojovice k Brandýsu.

      V roce 1632 byly Sojovice zpustošeny Sasy a následně Švédy táhnoucími na Prahu. Švédské oddíly Sojovice zcela zničily, pobily obyvatelstvo, pobouraly domy a dříví z chalup použily na stavbu mostu přes Jizeru. Dlouhé trámy pak vojáci odvezli do Staré Boleslavi a použili je na stavbu bastionu - opevněného tábora, na jehož stavební materiál rozebrali stavby z celého širého okolí. Součástí panství Brandýs Sojovice zůstaly až do roku 1848, kdy se obec osamostatnila. Osamostatnění bylo nejen politické a správu obce převzal volený starosta a zastupitelé.

     V roce 1657 se tu narodil Pavel Dvořák, syn Tomáše, od kterého se odvíjí řada potomků až do dnešní doby. 15. června 1681 si Pavel bere za ženu Alžbětu, dceru Jakuba Simona ze Sojovic, mají spolu 4 děti a stěhují se do nedalekého Kostelního Hlavna. Zde žijí do roku 1717.

Kostelní Hlavno

      Zakládací listina kapituly Boleslavské z roku 1052 Břetislava I. jmenuje na pravém břehu Labe mezi jinými vesnicemi i Hlavno (Raunen, čti Glauen, pův. český tvar je Hlaven). Hlavno bylo knížecím zbožím, které bylo za panování Břetislava I. v roce 1052 rozděleno mezi kapitulu Boleslavskou a mezi vladyky. V roce 1189 bylo darováno Hlavno Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalémského. V roce 1318 - zde sedí jistý Řehoř a byla zde vystavena tvrz. V roce 1339 - se poprvé zde připomíná kostel. V následujících letech se střídali různí majitelé. V roce 1580 koupil statek Hlavno od Viléma z Operštorfu císař Rudolf II. Připojil ho k panství Brandýs nad Labem, které patřilo českým králům. Ti potom byli v Kostelním Hlavnu vrchností až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila státní správa. Část vsi, která patřila kapitule ve Staré Boleslavi u ní zůstala.

      Škola v Kostelním Hlavně při požáru v obci v roce 1676 vyhořela. Dále se připomíná škola až v roce 1771. Roku 1867 se stala dvoutřídní, v roce 1882 trojtřídní a v roce 1908 čtyřtřídní. Nová školní budova byla vystavěna v roce 1898.

Vývoj názvu Kostelního Hlavna:

Raunem, čti Glauen (1052)
villa Glawen (1189)
villa Glauen, in villa Galuuen (1199)
Hlawen (1337), in ecclesiae
Hlasná (1426)
Hlawnech Magno alias v Wielikich Hlasných (1437)
Hlaven větší (1454)
na vsi Welike Hlawni, z Hlasná, ves Weliky Hlaven, na vsi Welikem Hlawni (1494)
w Hlawnie Welikym (1546)
w Hlawnie Kostelnim (1547)
z Hlasná kostelnijho, z Hlawen kostelnijho, z Hlasná (1549)
Kostelni Hlawno (1654)
Hlawno Kostelnj (1788)

      V Kostelním Hlavnu žije na přelomu 17. století jedna generace Dvořáků. Pavel Dvořák si v roce 1717 bere za ženu Ludmilu Urbanovou a stěhuje se do Záp, kde se mu narodí 5 dětí.


Zápy

      Dějiny obce Zápy jsou dějinami čtyř samostatných blízce sousedních obcí: Záp, Zípců, Ostrova a Stránky. Jejich historie sahá do počátků 11. století, z roku 1052. V době, kdy žili Dvořákové v Zápech, byla v roce 1775 zřízena industriální škola, od roku 1826 má obec obecního pasáka ovcí, obecní pastoušku, obecní dům, obecní lom. V roce 1837 se nedaleko obce se rozložil polní tábor s 9000 vojáky. Výše jmenované obce postupně splynuly a od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.

      Dvořákovi zde žijí po 3 generace a až v 1. čtvrtině 19. století se stěhuje František Dvořák se svou ženou Dorotou Krameničovou z Popovic do Vráb, kde se jim narodilo 5 dětí. V další generaci se stěhuje Václav Dvořák (* 1837) s manželkou Kateřinou Zemanovou ze Zelenče do Královic.

Vrábí a Královice

      Vrábí se v nejstarší době nazývalo též Vrabie, nebo i Brabie. Odtud pocházel rytířský rod Vrábských nebo Tluksů z Vrábí, jehož první členové Ryneš a Albrecht se připomínají v r. 1360. V zápisu Jana Vrábského z Vrábí z roku 1542 o poručenství nad jeho dětmi je v poslední vůli uvedena vrábská tvrz. Od Hynka Vrábského v roce 1586 koupil císař Rudolf II. a připojil je k brandýskému panství. Další zprávy o tvrzi jsou až z let 1638 - 1640, kdy byla snad vypálena Švédy. K obnově došlo pravděpodobně v roce 1681. Jaroslav Schaller označuje v roce 1788 vrábské sídlo jako zámeček. Vrábí je dnes součástí Brandýsa. Nachází se na okraji města při cestě na Prahu. Stejně tak obec Královice, která splynula na konci 19. století s Brandýsem nad Labem.

      V Královicích žili Dvořákovi 1 generaci. Václavu Dvořákovi se narodilo 11 dětí. Václavův syn Josef (* 1876) se stěhuje se svou ženou Arnoštkou Wágnerovou narozenou v Mladé Boleslavi do Čelákovic. V Čelákovicích se Josefovi a Arnoštce narodí 4 děti. Dcera Josefa a Arnoštky Božena si bere Františka Pekárka z Prahy - Bubenče za manžela a stěhují se do Prahy.




Zpět na 1.stránku

Zpět na úvodní stránku (kontakty)