Niesnerovi
původ a stručná historie



písmeno R
od Niesnerů pochází z obce Prusinovice - Radošov. Je to obec, jejíž katastr dnes leží v přístupné části vojenského prostoru poblíž Kozlova 550 m nad mořem. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1355, kdy patřila Řivínovi z Lipňan. Roku 1368 byl Ranošov prodán Janovi z Kravař a od té doby náležel ke hradu Helfštýnu. v roce 1491 se připomíná jako pustá ves. Nově byla osada založena roku 1656 usazením tří rodin dohlížejících na panské lesy. Zde se pravděpodobně v průběhu let 165O - 60 dle matriky v Prusínovicích narodil první zatím známý předek Niesnerů - tehdy ještě Niznerů - Bartoloměj. Tady se mu narodí se 2 manželkami 4 děti. Umírá zde 17.února 1729. Název Prusinowitz se udržel v němčině až do zániku obce.
     Začátkem 2. poloviny 18. století, se stěhují Niesnerovi z Prusinowitz do asi 4 km vzdálené Vsi Kozlov. Kozlov je dnes částí obce Libavá. V minulosti to byla zemědělská obec s velkou rozlohou lesů.První písemné zprávy pochází z roku 1324. V roce 1548 je Kozlov uváděn jako pustá ves. Po třicetileté válce byl osídlen německými osadníky z bartošovického panství. V době kolem roku 1760, kdy se sem stěhují Niesnerovi, má obec několik stovek obyvatel. Zde má Michael se 2 manželkami 3 syny a 1 dceru. Potomci Michaela Niesnera zde žijí po 3 generace.
     Kolem roku 1850 se stěhují Niesnerovi do nedalekého Slavkova u Libavé (Schlocku). Obec leží v dnes přístupné části vojenského prostoru u silnice z Lipníku nad Bečvou do Města Libavé v nadmořské výšce 590 m. Slavkov se poprvé písemně připomíná roku 1447, kdy patřil ke hradu Helfštýnu. Zdejší škola zde působila v obci od roku 1815. V roce 1862 shořela při velkém požáru a nová školní budova byla postavena v roce 1905. První zmínka o duchovní správě pochází z roku 1592. Farní kostel Františka Serafínského z roku 1763 měl 2 zvony, 2 oltáře a stál uprostřed hřbitova. Slavkov zanikl po roce 1950 a původní zástavba byla zbořena kromě kostela a školy. Obec byla obnovena v roce 1965 jako vesnice ve vojenském prostoru.
     Po několika letech se opět stěhují do 10 km vzdálené vsi jménem Daskabáty. Zde má Josef Niesner se svou ženou Klárou Šimonovou v letech 1861 a 1862 2 syny - Martina a Josefa.V Daskabátech žijí po 2 generace.
     Dnešní obci Daskabát předcházela zaniklá ves Otěhřiby, která je poprvé uváděna v listině biskupa Roberta z roku 1232. V roce 1371 prodal Jaroslav z Odlochovic Otěhřiby Sulíkovi z Tvorovic, po něm držel Otěhřiby Jan ze Šternberka, v roce 1406 Rachmanov z Vladyčího Újezda, který v Otěhřibech seděl ještě v roce 1418. V roce 1446 se uvádí Ctibor z Otěhřib. Tvrz Otěhřiby se připomíná poprvé v r.1447 ve vkladu do zemských desek, kdy Eliška z Býkovic postoupila Otěhřiby s tvrzí Janu Lapkovi ze Starého Jičína. Po smrti Jana Lapky získal Otěhřiby s tvrzí král Ladislav, jenž ji v roce 1456 zapsal Jindřichovi z Bystřice. Záhy ale Jan Sedlický z Dobré Vody postoupil Otěhřiby se zákupní rychtou Václavu Škodovi ze Zástřizl, Havlovi z Bařic a Zdeňkovi ze Stěchovic, kteří vše prodali v roce 1481 Bohušovi z Kokor. Pravděpodobně v důsledku českouherských válek obec i tvrz zanikla, neboť v r.1481 se uvádí jako pustá.
     Kromě pozůstatků tvrze Otěhřib se v obci Daskabát nachází i tvrziště tvrze Sedlec, nesprávně nazývané „Daskabát“. V době, kdy se zakládala ves Daskabát, byla v tomto místě již zaniklá ves s tvrzí Sedlec. Roku 1494 hejtman markrabství Moravského, Vratislav z Pernštejna zapsal pustou ves Sedlec Janovi Mukařovi z Kokor. Později opět Sedlec získali páni z Pernštejna, kteří ji v r. 1548 za Jana z Pernštejna prodali Erasmovi z Bobolusk, pánovi na Veselíčku a od nich jej získal kapitolní velkostatek. V 16. století byla tato zaniklá ves znovu osazena, nazývala se nejprve Nová Ves (1568), krátce nato, v roce 1581 již Daskabát. Osadou Daskabátu byl do r. 1882 Kocourovec, který se od tohoto roku stal částí Přáslavic a přešel k olomouckému okresu. Daskabát náležel do roku 1949 soudnímu okresu Lipník nad Bečvou, poté se stal součástí olomouckého okresu. Obecná škola byla otevřena v roce 1883, zrušena byla roku 1977.Provoz školy byl znovu obnoven v září roku 1990.
     Ve 20. století se potomci legionáře a později "finance" Josefa Niesnera, narozeného 18. července 1896 a Amálie Škodové rozlétnou po Čechách a Moravě.






Zpět na 1.stránku

Zpět na úvodní stránku (kontakty)